Bezejmenný – 3. část

Bezejmenný (Akardské letky 1): 1. kapitola – 3. část
Václav Hlaváček

NE, odejít bez toho aniž bych to zkusil, by bylo příliš snadné a jednoduché. Jsem lovec a mou kořistí je teď barevný oheň v dálce za lávovým jezírkem. Nic mi nezabrání v tom, abych pokračoval. Žár z lávy je sice podle všeho proti této myšlence, ale já svůj strach ovládnu. Vím, co musím udělat. V okamžiku, kdy jsem se rozhodl, suchý strom vzplál jasným a velkým ohněm. Vstupuji do lávy v jezírku. Při prvním doteku se zdá, že to strašně pálí, ale postupně cítím chlad, příjemný chlad. Stále stojím v lávě, ale zjišťuji, že se mi nic nestalo. Opět iluze… Opatrně jdu dál až k velkému plápolajícímu ohni s různými barvami. Čím více se blížím k onu ohni, začínám mít pocit, že zde nejsem sám. Jakoby mě někdo sledoval ze stínu a když už jsem ho skoro zahlédnul, opět se do stínu skryl. Je to zvláštní. Nejistým krokem se stále blížím k obrovskému ohni, od kterého je slyšet šepot. Šepot stále sílí až se skoro nedá vnímat nic jiného. Šeptající hlasy mnou prostupují a úplně mě ovládají. Jdu zcela bezmyšlenkovitě, úplně sám, aniž bych si to uvědomoval. Jako ve snu… U ohně není vidět nic jiného než pět prázdných podstavců. Podstavce jsou rovnoměrně rozmístěny v kruhu podél ohně a já ze svého místa tvořím s podstavci uzavřený kruh. Stejně nejasně jako šepot nabýval na síle, tak se postupně ztrácí. Pocit, že mě sleduje někdo nebo něco ze stínů, ale stále přetrvává. Najednou šepot úplně ustává a téměř okamžitě se mi v hlavě rozléhá hlas: “Aaaa vítej, další bezejmenný a bezbarvý. Jsem Prim Červené letky, jmenuji se Radaat a nosím červenou barvu.” Snad ne ten Radaat. Náš vůdce, který vládl před tisíci lety a nástupce velkého Dacheliona oranžového. Než ale stačím o čemkoliv dále přemýšlet, ozve se: “Ano, jsem přesně ten. Nemáš se čeho bát. Vždy se musím smát, když se všichni bezejmenní při příchodu sem diví úplně stejně.” Na podstavci po mé pravici se rozhořel malý červený plamen a uprostřed něj zářil červený diamant velký asi jako kokosový ořech. Hned na to se na podstavci po mé levici rozzářil o něco menší jasně modrý diamant ležící v krásně průhledné vodě a já jsem uslyšel jiný hlas: “Také tě vítám, jsem Prim Modré letky a jmenuji se Salebria. Mou barvou je modrá.” Hned na to se na dalším podstavci rozzářil hnědý diamant, který byl jasně vidět i přes tmu kolem a jakoby pulzoval na podstavci na kusu zeminy. Současně ke mně začal promlouvat další hlas, opět ženský: “I já tě vítám mladý bezejmenný. Mé jméno je Irotki. Nosím barvu hnědou a jsem Prim Hnědé letky”. V tu chvíli jeskyní zavládlo ticho. Poté se znovu ozvala Salebrie: “Máš jistě spoustu otázek. My jsme Rada letek, neboli rada nejstarších. Jsme nejstarší draci a jsme tu, abychom ti pomohli pochopit. Tento obřad dospělosti není zkouškou tvé síly nebo jiných fyzických schopností. Dokonce tě ani nikdo nebude zkoušet, ba naopak. Jediné, co od tebe chceme, je, abys nám otevřel své srdce a my s tebou mohli mluvit a nahlédnout na tvé názory a myšlenky. Posaď se, bude to dlouhý rozhovor.”

Dále ke mně začíná promlouvat Radaat: “Ano, buď klidný a upřímný. Pamatuj, že ti vidíme do tvého srdce a pokud bys nám chtěl lhát nebo zatajovat nějaké myšlenky, poznáme to. Pokud jsi opravdu připravený, na konci našeho rozhovoru získá tvé tělo barvu. Barvu jednoho z nás. Červenou ode mě, modrou od Salebrie, hnědou od Irotki nebo oranžovou od Dacheliona.”

Přemýšlím, jestli jsem špatně slyšel, ale v tu chvíli se na podstavci přímo proti jasně rozsvítí největší diamant, který září jasně oranžovou barvou. Navíc se oranžová záře line i ze spodní části podstavce. Takovou barvu už od dob velkého Dacheliona nemá nikdo z naší kolonie. Radaat pokračuje ve svém vyprávění: “Na konci tohoto obřadu, kterému, jak jistě víš, říkáme Iuro, se jeden z nás stane tvým učitelem a mentorem na tvé další cestě. Jeden z nás se s tebou podělí nejen o svou barvu, ale také ti předá část svých vědomostí, síly a bude mít tu čest dát ti v tomto světě jméno. Stane se z tebe dospělý drak a budeš mít možnost být naším učedníkem. Proto se znovu zeptám… a zvaž svou odpověď opravdu dobře… Jsi připravený?”

Opět cítím, jak pečlivě všichni přítomní sledují každou mou myšlenku. Ve své mysli mám náhle jasné a nezpochybnitelné ANO. Než ale stačím odpovědět, říká Radaat: “Skvělé. Přejděme tedy dále.”

Irotki hnědá mi vysvětluje, jak bylo dříve na světě pět dračích kolonií zvaných letky, které mezi sebou válčily. Modrá letka, Zelená letka, Červená letka, Hnědá letka a Oranžová letka. Bojovaly mezi sebou, zabíjely se kvůli potravě, území nebo prostě jen z nenávisti. Celé letky měly jednu barvu. Barvu, kterou přebíraly od svého vůdce, nazývaného Praefect. Jednotlivé letky vyznávaly různé hodnoty a měly různé cíle. V těch dobách se obřady Iuro nedělaly. Boje mezi letkami ukončil až jeden drak, který svou moudrostí převyšoval všechny ostatní. Viděl, co ostatní neviděli, a dokázal jednotlivým vůdcům letek ukázat bláhovost a bláznovství jejich činů. Dnes každý bezejmenný podstupuje obřad dospělosti, kde si nejstarší draci z Rady letek, kteří již odložili svou tělesnou schránku a svou mysl a energii přenesli do svého srdce zvaného Draio, vybírají, koho budou učit a s kým budou sdílet svoji barvu. Vybírají si podle charakteristických rysů a vlastností každého, kdo obřad Iuro podstupuje.

Našli jste v textu chybu? Nebo mi chcete napsat Váš názor?

Pište kdykoliv na email info@vhlavacek.com... Rád si přečtu, co si o tom myslíte. 🙂

2 thoughts on “Bezejmenný – 3. část”

Comments are closed.